Druhy a stanoviště

Biotop:

Rašeliniště vážou nejvíce uhlíku ze všech ekosystémů na celém světě. V jednom hektaru rašeliniště je například uloženo 10x víc CO2 než ve stejné ploše lesa, což je důvod, proč jsou rašeliniště velice důležitá pro globální klima a jeho změny. V lokalitě Heidenreichsteiner Moor se nacházejí tyto typy stanovišť:
•    degradovaná vrchoviště
•    přechodová rašeliniště a třasoviště
•    rašelinný bor s břízou
Udržení rašeliništního biotopu je vedle ochrany klimatu základem pro zachování různých živočišných a rostlinných druhů, proto má nejvyšší prioritu. Rašeliniště se nevyznačují zvlášť velkou druhovou rozmanitostí, ale zato relativně malým počtem extrémně specializovaných druhů. Níže uvádíme alespoň několik významných příkladů.

Fauna:

Vážka tmavoskvrnná: Najdeme ji na vrchovištích a v zazemněných zónách rašeliništních jezírek. Tento relativně drobný druh se vyznačuje barevnými skvrnami na zadečku, u samečků krvavě červenými a u samiček žlutými. Na předních i zadních křídlech mají po jedné barevné skvrně – samečci tmavě červenou a samičky černou. V době páření klade samice houpavým pohybem vajíčka pod dohledem samce na plovoucí rašeliníky. Tento druh je klasifikován jako ohrožený.

Skokan ostronosý: V zatopených odvodňovacích příkopech a kolem rybníka Winkelauerteich lze s trochou štěstí brzy na jaře sledovat zvláštní podívanou. Aby imponovali samicím, získávají samci skokana ostronosého, velcí jen asi 7 cm, v období námluv začátkem jara sytě modrou barvu. Toto zvláštní zabarvení však lze pozorovat jen po krátkou dobu. Skokan ostronosý se mimo období páření často zaměňuje se skokanem hnědým, má však výrazně zašpičatělý čenich. Oba druhy lze dobře rozlišit také podle hlasu. Skokana ostronosého ohrožuje ničení biotopů (odvodňování mokřadů a zazemňování vodních ploch), proto je v Rakousku chráněný.

Blatnice skvrnitá: Této žábě se dříve říkalo také blatnice česneková kvůli sekretu, který (vzácně) vylučuje na odpuzení nepřátel. Většinou se však spíše nafoukne nebo přikrčí. Může také vydávat odstrašující zvuky, podobající se dětskému pláči. Na břiše je blatnice bílá, hřbetní stranu má silně variabilní podle oblasti výskytu, pohlaví a ročního období. Jednoznačným rozlišovacím znakem je tvar zornice, podobný oku kočky, a lopatovitý patní hrbol sloužící k hrabání, který je u tohoto druhu velmi výrazný. Hlavní doba páření je od konce března do poloviny května. Silné srážky pak mohou vyvolat druhou říji uprostřed léta. Pulci jsou mimořádně velcí, mohou dorůstat až do celkové délky 15 cm. Ve vodě se pohybují podobně jako ryby.

Flóra:

Rosnatka okrouhlolistá: Drobná, na první pohled často obtížně rozeznatelná rosnatka okrouhlolistá pokrývá svou potřebu dusíku chytáním hmyzu. Na jejích kulatých listech se nacházejí dlouhé žláznaté chloupky, nesoucí na konci lepkavé kapky, které vypadají jako rosa. Je to vonný viskózní sliz, na který se hmyz přilepí. Když je takový živočich chycen, přidrží ho chapadlovité výrůstky. Trávicí tekutina vylučovaná ze žláz hmyz rozkládá a živiny jsou absorbovány do listu. V minulosti se rosnatka často používala jako léčivka proti kašli, dnes je však tento druh kvůli úbytku stanovišť přísně chráněný.

Rojovník bahenní: Je to zvláštní keř, který se vyskytuje hlavně ve světlých rašelinných lesích. Rostlina vysoká asi 1 m má velmi úzké kopinaté listy a od května do července nápadné hrozny bílých květů. Na rašeliništi u Heidenreichsteinu je můžete obdivovat dokonce i z cesty. Vedle květů je charakteristickým znakem rojovníku hlavně jeho intenzivní vůně. Rojovník bahenní je relikt z doby ledové, hlavní oblast jeho rozšíření je dnes na severu a u nás je relativně vzácný. V mnoha zemích je proto na Červeném seznamu ohrožených druhů rostlin. Dříve se tato jedovatá rostlina přidávala kvůli svému opojnému účinku jako přísada do piva.

Různé druhy rašeliníků: Rašeliníky (Sphagnum) jsou rychle rostoucí mechorosty a patří k nejdůležitějším zdrojům rašeliny na vrchovišti. Polštáře rašeliníků se chovají jako velká houba, protože ve speciálních buňkách svých listů dokážou uložit množství vody odpovídající dvacetinásobku jejich hmotnosti v suchém stavu. Po srážkách jsou schopné během 48 hodin zvýšit hladinu vody o více než 20 cm. Kromě toho mají také schopnost uvolňovat ionty vodíku výměnou za živné soli. To vede k okyselování stanoviště, s nímž se dokáže vyrovnat jen několik dalších specialistů z rostlinné říše – je to dobrá ochrana před konkurenčními druhy. Někdy se na vrcholcích jednotlivých rostlin rašeliníku objeví hnědé tobolky, z nichž se sypou zralé spory.